Zápisky z mojí sedmé návštěvy Indie

Pondělí 22/08/2016
Sedím v letadle do Indie a přemýšlím, jak se mohu co nejlépe připravit na zakázku, kterou tam jedu dělat. Bude to má již sedmá pracovní návštěva indického subkontinentu. Do města Rohtak severozápadně od Dillí jedu poprvé. Podle toho, co jsem si stihl dohledat, je to na Indii malé město a sice s počtem obyvatel někde na úrovni Brna, ale bez jediného hotelu s více než 3-mi hvězdami. Žádný z nich nepatří do mezinárodního řetězce. Kolegové mechanici a elektrikáři byli v hotelu, kde nebyly okna ven, ale pouze světlíky z pokoje i koupelny a do společné šachty, takže nechá-li někdo ze sousedních pokojů v jiném patře v koupelně rozsvíceno, tak je světlo i na pokoji. Klimatizace fouká přímo na postel, a když se vypne, tak je prý dusno bez možnosti vyvětrat. Jejich odlet na místo byl odložen kvůli nepokojům. Viděl jsem fotografie vyhořelých budov, o kterých jsem svým blízkým raději neříkal. Trochu mi to připomíná mou vůbec první cestu do Indie ke stejnému zákazníkovi, ale do města Manesar. Tehdy byl můj odlet odložen asi o půl roku kvůli nepokojům vyvrcholenými násilným povstání zaměstnanců, při kterém došlo i několika vážným zraněním a násilné smrti dvou lidí z managementu. Tehdy jsem věděl velice málo o práci, kterou dělám už čtyři roky. U téhle cesty vidím podobnost i v tomto, protože náš software, na kterém celý systém běží, prochází kompletní změnou a já mám být první, kdo to bude oživovat u koncového zákazníka. Mám tam být 5 týdnů a během té doby má vyjít nová verze, takže už teď vím, že to bude hodně zajímavé…

Indii mám rád. Kdybych věděl, že tento projekt bude něco jednoduššího, naplánoval bych si pobyt v Malém Tibetu, jak bývá Ladakh někdy přezdíván nebo pár-denní návštěvu Nepálu. Takto budu velice rád, když to stihnu v termínu.

Neděle 28/08/2016
Zítra to bude přesně týden, kdy jsem opouštěl domov. Původní hotel stál skutečně „za houby“. Zůstal jsem tam dvě noci. Situaci popisovanou kolegy bych doplnil o nadměrný hluk a fakt, že mě čekala špinavá postel, která kromě celkového šedavého zabarvení disponovala několika velkými žlutavými fleky po mé stížnosti a po slibu, že další noc budu spát v novém, bylo vyměněno jen původně relativně čisté prostěradlo - za flekaté. Jinak původní fleky ostatních součástí postele zůstaly na svém místě. Ručník disponoval světlejším odstínem šedé a byl bez fleků, ale i tak doteď lituji, že jsem si nevzal spacák a ručník vlastní. Po první noci jsem po práci objel ostatní ubytovací kapacity města Rothak.
Vybral jsem nejlepší tři dle hodnocení na Google.

První možnost jsem uzavřel už při pohledu z auta – budova vypadala ještě hůř než dosavadní D2M.
Druhý hotel je sice formálně třídou jako ten původní D2M. Tři hvězdy - tedy žádný luxus. A i když se nazýval Mirage Palace, tak taky nemá okna z ven pokojů. Ale je novější, čistší a klimatizace je tišší. Ani současné pokoje nevypadají špatně a navíc do 14 dní tam má být k dispozici 8 úplně nových pokojů v "Evropském" stylu (taky bez oken). Hotely uvnitř staré části města údajně nemají okna kam nasměrovat, ale z mého pohledu je prostě nepovažují za nutné. Vzhledem k jinému přístupu jsem byl rád, že se alespoň mám jistě kde přestěhovat. Na seznamu jsem měl ještě jednu variantu.
HUDA Gymkhana Club není klasický hotel, ale vládní sportovní klub, kde mají celkem 4 pokoje, z toho jen 2 k dispozici pro návštěvníky mimo klub (takže třeba já). Není ve městě, nelze tam platit kartou a nemají tam Internet ani klasické hotelové služby. Ale je okolo nějaká zeleň, pokoj je větší, má okna ven a v areálu a ceně je přístupný bazén i posilovna. Já mám na Internet vlastní indickou SIM a tak jsem teď tady. Na přání mi dali nové povlečení a ručníky, ale zde očividně nepovažují za nutné nové věci před použitím vyprat - chemikálie a postupy při výrobě neřeší a koneckonců ani vyprané věci nijak příjemně nevoní. První noc jsem na pokoji napočítal 3 ještěrky, ale pokoj je využívaný očividně dost výjimečně a tak to asi hlídaly. Od druhé noci už jsem je neviděl každý den. U bazénu jsem zase vyfotil žábu už při první obhlídce místa. Má za to, že obojí jsou neškodné známky čistého prostředí a neobtěžují mne. Nabídku na jejich vyhnání chemikáliemi jsem odmítl už první noc.
Místní kolega, co mi to tady pomohl domluvit, patří k jedné z nejmladší víře – Sikhů. Ti jsou pro nás většinou nepřehlédnutelní - mají plnovous a turban na hlavě. Ředitel Gymkhana clubu je taky Sikh a i když turban nenosí, tak to vypadalo, že si rozumí. Postupně si řeším, aby to tu bylo opravdu čisté, a relativně se mi tu i líbí. Možná díky faktu, že tady hosty na dlouhodobý pobyt moc často nemají a už vůbec ne Evropany.
Pro nás exotické vzezření Sihků mě donutilo znovu se podívat na Internet a něco si o nich přečíst a navíc při pohledu na mapu vidím, že tento svazový stát - Haryana přímo sousedí se státem Punjab, kde jich žije nejvíce a mají tam jakési „centrum“ celé církve - Zlatý chrám ve městě Amritsar. To mě motivuje uvažovat o možnosti Amritsar navštívit, protože by měl být v dosahu během jednoho víkendu.
Dnes jsem si obešel okolí hotelu vedený mapou Google v ruce a stručný celkový dojem z místa mám, že je to fakt zapadákov se vším všudy. Kromě faktu, že jsou krávy a býci přítomni v ulicích města je možno potkat i organizované stáda


Původní článek jsem nedopsal, takže doplňuji po více jak roce:
Stroj jsem oživil. I přes mnoho problémů nakonec funkční a použitelný. Byl první, kde jel náš nový software bez chyby. Na závěrečné uzavření některých bodů jsem tam musel ještě jednou na dva týdny, abych dodělal něco co mohli dodělat i Indové, kdyby dostali nástroje a podporu.
Zakázku jsem uzavřel s pochvalou od místních.
Stihl jsem jeden víkendový výlet do města Amritsar jak jsem plánoval, ale z Rohtaku je to 9 hodin autem, takže byla většina aktivního času na cestě. Takto víkend to bylo "nadoraz". Moc jsem si neodpočinul. Bylo to zajímavé a stálo to za to, ale příště si podobné výlety lépe promyslím.

Žádné komentáře:

Okomentovat