Zápisky z mojí sedmé návštěvy Indie

Pondělí 22/08/2016
Sedím v letadle do Indie a přemýšlím, jak se mohu co nejlépe připravit na zakázku, kterou tam jedu dělat. Bude to má již sedmá pracovní návštěva indického subkontinentu. Do města Rohtak severozápadně od Dillí jedu poprvé. Podle toho, co jsem si stihl dohledat, je to na Indii malé město a sice s počtem obyvatel někde na úrovni Brna, ale bez jediného hotelu s více než 3-mi hvězdami. Žádný z nich nepatří do mezinárodního řetězce. Kolegové mechanici a elektrikáři byli v hotelu, kde nebyly okna ven, ale pouze světlíky z pokoje i koupelny a do společné šachty, takže nechá-li někdo ze sousedních pokojů v jiném patře v koupelně rozsvíceno, tak je světlo i na pokoji. Klimatizace fouká přímo na postel, a když se vypne, tak je prý dusno bez možnosti vyvětrat. Jejich odlet na místo byl odložen kvůli nepokojům. Viděl jsem fotografie vyhořelých budov, o kterých jsem svým blízkým raději neříkal. Trochu mi to připomíná mou vůbec první cestu do Indie ke stejnému zákazníkovi, ale do města Manesar. Tehdy byl můj odlet odložen asi o půl roku kvůli nepokojům vyvrcholenými násilným povstání zaměstnanců, při kterém došlo i několika vážným zraněním a násilné smrti dvou lidí z managementu. Tehdy jsem věděl velice málo o práci, kterou dělám už čtyři roky. U téhle cesty vidím podobnost i v tomto, protože náš software, na kterém celý systém běží, prochází kompletní změnou a já mám být první, kdo to bude oživovat u koncového zákazníka. Mám tam být 5 týdnů a během té doby má vyjít nová verze, takže už teď vím, že to bude hodně zajímavé…

Indii mám rád. Kdybych věděl, že tento projekt bude něco jednoduššího, naplánoval bych si pobyt v Malém Tibetu, jak bývá Ladakh někdy přezdíván nebo pár-denní návštěvu Nepálu. Takto budu velice rád, když to stihnu v termínu.

Neděle 28/08/2016
Zítra to bude přesně týden, kdy jsem opouštěl domov. Původní hotel stál skutečně „za houby“. Zůstal jsem tam dvě noci. Situaci popisovanou kolegy bych doplnil o nadměrný hluk a fakt, že mě čekala špinavá postel, která kromě celkového šedavého zabarvení disponovala několika velkými žlutavými fleky po mé stížnosti a po slibu, že další noc budu spát v novém, bylo vyměněno jen původně relativně čisté prostěradlo - za flekaté. Jinak původní fleky ostatních součástí postele zůstaly na svém místě. Ručník disponoval světlejším odstínem šedé a byl bez fleků, ale i tak doteď lituji, že jsem si nevzal spacák a ručník vlastní. Po první noci jsem po práci objel ostatní ubytovací kapacity města Rothak.
Vybral jsem nejlepší tři dle hodnocení na Google.

První možnost jsem uzavřel už při pohledu z auta – budova vypadala ještě hůř než dosavadní D2M.
Druhý hotel je sice formálně třídou jako ten původní D2M. Tři hvězdy - tedy žádný luxus. A i když se nazýval Mirage Palace, tak taky nemá okna z ven pokojů. Ale je novější, čistší a klimatizace je tišší. Ani současné pokoje nevypadají špatně a navíc do 14 dní tam má být k dispozici 8 úplně nových pokojů v "Evropském" stylu (taky bez oken). Hotely uvnitř staré části města údajně nemají okna kam nasměrovat, ale z mého pohledu je prostě nepovažují za nutné. Vzhledem k jinému přístupu jsem byl rád, že se alespoň mám jistě kde přestěhovat. Na seznamu jsem měl ještě jednu variantu.
HUDA Gymkhana Club není klasický hotel, ale vládní sportovní klub, kde mají celkem 4 pokoje, z toho jen 2 k dispozici pro návštěvníky mimo klub (takže třeba já). Není ve městě, nelze tam platit kartou a nemají tam Internet ani klasické hotelové služby. Ale je okolo nějaká zeleň, pokoj je větší, má okna ven a v areálu a ceně je přístupný bazén i posilovna. Já mám na Internet vlastní indickou SIM a tak jsem teď tady. Na přání mi dali nové povlečení a ručníky, ale zde očividně nepovažují za nutné nové věci před použitím vyprat - chemikálie a postupy při výrobě neřeší a koneckonců ani vyprané věci nijak příjemně nevoní. První noc jsem na pokoji napočítal 3 ještěrky, ale pokoj je využívaný očividně dost výjimečně a tak to asi hlídaly. Od druhé noci už jsem je neviděl každý den. U bazénu jsem zase vyfotil žábu už při první obhlídce místa. Má za to, že obojí jsou neškodné známky čistého prostředí a neobtěžují mne. Nabídku na jejich vyhnání chemikáliemi jsem odmítl už první noc.
Místní kolega, co mi to tady pomohl domluvit, patří k jedné z nejmladší víře – Sikhů. Ti jsou pro nás většinou nepřehlédnutelní - mají plnovous a turban na hlavě. Ředitel Gymkhana clubu je taky Sikh a i když turban nenosí, tak to vypadalo, že si rozumí. Postupně si řeším, aby to tu bylo opravdu čisté, a relativně se mi tu i líbí. Možná díky faktu, že tady hosty na dlouhodobý pobyt moc často nemají a už vůbec ne Evropany.
Pro nás exotické vzezření Sihků mě donutilo znovu se podívat na Internet a něco si o nich přečíst a navíc při pohledu na mapu vidím, že tento svazový stát - Haryana přímo sousedí se státem Punjab, kde jich žije nejvíce a mají tam jakési „centrum“ celé církve - Zlatý chrám ve městě Amritsar. To mě motivuje uvažovat o možnosti Amritsar navštívit, protože by měl být v dosahu během jednoho víkendu.
Dnes jsem si obešel okolí hotelu vedený mapou Google v ruce a stručný celkový dojem z místa mám, že je to fakt zapadákov se vším všudy. Kromě faktu, že jsou krávy a býci přítomni v ulicích města je možno potkat i organizované stáda


Původní článek jsem nedopsal, takže doplňuji po více jak roce:
Stroj jsem oživil. I přes mnoho problémů nakonec funkční a použitelný. Byl první, kde jel náš nový software bez chyby. Na závěrečné uzavření některých bodů jsem tam musel ještě jednou na dva týdny, abych dodělal něco co mohli dodělat i Indové, kdyby dostali nástroje a podporu.
Zakázku jsem uzavřel s pochvalou od místních.
Stihl jsem jeden víkendový výlet do města Amritsar jak jsem plánoval, ale z Rohtaku je to 9 hodin autem, takže byla většina aktivního času na cestě. Takto víkend to bylo "nadoraz". Moc jsem si neodpočinul. Bylo to zajímavé a stálo to za to, ale příště si podobné výlety lépe promyslím.

Indie - rady na cestu

V následujícím textu je několik mých rad, které jsem dal několika kolegům a známým před jejich první cestou do Indie. Postupně to možná budu doplňovat.

Suvenýry:
Šátky a místní oděvy jsou dostupné ve Fabindia s pobočkami prakticky všude po Indii. Jsou dražší než v obchůdcích na ulici, ale kromě značky u nich (na rozdíl od "našich" značek máte záruku, že kupujete kvalitní zboží.
Kdybyste si chtěli z Indie dovést tričko(trička), tak nekupujte na ulici, protože například nemůžete vědět jaké druhy jedovatých barev jsou v nich použity, jak jsou (ne)kvalitní a taky i po smlouvání budou pro bledou tvář předražené.
Kvalitnější trička s nápaditým potiskem na téma Indie i všeobecně cool trika sehnatelné v celé Indii, mají v Tantra tees, které jsou kvalitní a z mé praxe můžu říct, že cca 10% kusů má evidentní viditelnou vadu - pro jistotu už každé tričko prohlížím. Ještě se mi nestalo, že bych našel vadu na zkontrolovaném triku mimo obchod.
Podle jejich stránek si můžete najít aktuální obchody. Nicméně se to často mění, takže se nedivte, kdyby ve vaší destinaci podle stránek žádný nebyl a na místě pak ano nebo naopak. Například na mé první návštěvě v městě Pune se během mého pobytu jediný obchod zavřel a v prosinci už měli otevřené dva jiné. http://www.tantratshirts.com/
Ale nechoďte jen po kamenných obchodech. Užijte si i smlouvání na ulici ;)

Cestování:
V Indii se špatně cestuje pokud nevíte jak na to. 40km tam není automaticky záležitostí půl hodiny, ale někdy třeba hodin dvou. Počítejte s tím.
TukTuk neboli autorikša je nutné smlouvat, abyste se dostali na rozumnou cenu. Bude pro Vás asi dražší než pro místního, méně pohodlný než auto, ale v husté dopravě je obratnější. Klasický taxík je bez smlouvání cenově zhruba stejně drahý jako u nás, ale je pohodlný a cena se dá smlouváním snížit.

Poznámka: Pozor na zařizování taxíku přes hotel, kdy může být a bývá mnohem dražší. Všeobecně jsou v Indii všechny služby mimo hotel zařizované přes hotel mnohem dražší - v některých případech klidně i 10x.
Bus je ultra levný a pro našince zážitek, ale je časově náročný.
Vlak je zážitek, ale objednání vlaku znamená potřebu místního kontaktu, protože i když Vám nezáleží na třídě, kde byste seděli, tak pro platbu je nutná místní platební karta.
Rozhodně nejefektivnější je na větší vzdálenosti doprava letecká. Letenky jsou levné a čas strávený například v taxíku můžete využít kdekoli jinde mnohem lépe.

Místa k navštívení:
Hledám dle tripadvisor.com nebo jinde na webu.

Komunikace:
Indové jsou velice přátelští a je dobré si najít místní, kteří Vám mohou ukázat Indii dle jejich možností a nejen jako turistickou atrakci, budete-li to chtít.

Pro lepší konverzaci základy níže:
Namaste – Dobrý den!
Fyrmylyngy – Na shledanou.
Danyvat – Děkuji.
Mazelo – Enjoy! – Možno použít místo – Dobrou chuť!
Mera nám Jakub he – Jmenuji se Jakub.
Danyvat – Děkuji.
Ja bahut mehenge he – To je příliš drahé.
Modže bhuk laghi he – Mám hlad.

Více konverzace v brožuře.


Další info:

Všechny balené výrobky v Indii mají maximální maloobchodní cenu v rupiích ze zákona uvedenou na obale (je to takový znak rupie nebo Rs.), ale na některých místech je celkem časté, že za výrobek chtějí více. Pokud Vám někdo prodává běžnou věc, tak se můžete sami rozhodnout, jestli Vám stojí za příplatek nebo se pokusit cenu snížit.
V Indii je velké procento vegetariánů a balené potraviny jsou ze zákona v tomto ohledu dobře značeny. Vegetariáni v Indii nejedí vejce - myslete na to, než jim nabídnete západní výrobky.

Moje Indie

Já byl v Indii už několikrát. Několik postřehů z mé zatím poslední návštěvy přidám později.
Naše firma má v Indii pobočku, a jelikož se mi tam líbí, tak mám štěstí, že kolegům o něco méně. Více práce tam pak zůstává pro mě.
Všude na světě potkávám zajímavé lidi, ale připadá mi, že jsem jich právě v Indii potkal nejvíce. Indii mohu doporučit všem. Domluvíte se tam anglicky, luxusní zboží a služby jsou tam dostupné, ale žít normálně se tam dá i extrémně levně a navíc je to zajímavější. Lidi s evropskou vizáží tam berou automaticky jako VIP se všemi výhodami i nevýhodami a dostát rovnocenného jednání je zajímavý úkol k řešení..



Uvažujete-li, že se do Indie vydáte, přidávám několik rad, které předávám novým kolegům a známým, kteří tam jedou poprvé.
Spousta lidí si vybaví nepořádek, když se řekne Indie. Z mého pohledu na tom mají největší podíl plasty. Je mi moc líto, že jsem to tam neměl možnost vidět ještě před érou plastů. Indie je podle mého ukazatelem toho, že bychom měli zvážit, jestli u plastů skutečně přínosy jejich současného masového chrlení, převyšují nevýhody. Plasty v podobě odpadků jsou tady vidět všude. Nejvíce samozřejmě v nejchudších částech měst.

Podle mého většina Indů žije jen v další úrovni naší kolektivní představy, že plasty jsou neškodné a samy se někde ztratí, takže mají menší zábrany je jen tak někde zahodit nebo s nimi topit.
Mimochodem co myslíte, že udělá místní řidič taxíku, když dopiji a zmačkám láhev, aby nezabírala tolik prostoru? Otevře mi okýnko a naznačí snadnou cestu jak se odpadku zbavit. Odmítání plastovou „zmačkaninu“ vyhodit pak vyvolá vlnu údivu mezi ostatními pasažéry vozu..

Mimo problémů s plasty a jiným "civilizačním znečištěním" je Indie úžasná země. Zvířata tam berou jako živé bytosti už tisíce let. Jídlo mi přijde, ze všech koutů kde jsem zatím byl, jednoznačně nejoriginálnější a mi osobně chutná. V klasické podobě však není příliš zdravé (moc oleje, příliš smaženého, minimum čerstvé zeleniny). Lékařská péče je v Indii na mnohem lepší úrovni než ve většině zemí světa. Kromě klasické tzv. alopatické medicíny, z Indie pochází i alternativa v podobě několik tisíc let staré ajúrvédské medicíny, která je, co se týče našich civilizačních problémů, často účinnější. Měl jsem možnost navštívit takového lékaře během své třetí návštěvy Indie. Rodinný lékař mého indického kamaráda. I když se mnou podle mého kamaráda strávil vyšetřováním více času, tak mi nakonec oznámil větu u našeho lékařského prostředí spíše výjimečnou: Prý jsem zdravý. V té době jsem měl za to, že jsem stále alergik a tak jsem se znovu cíleně tázal na toto a on mi jen oznámil, že prášky nepotřebuji.

Může Vás také překvapit, když po pozvání na oběd či večeři k někomu domů se pak večeře odehrává jen s tím, kdo Vás pozval a jeho ženu, která vše připraví, ani nemusíte vidět.

V jednom případě se mi stalo, že mě na oběd pozvala maminka kamarádky a dámy pak pouze obsluhovaly mě jako hosta společně s nejváženějším členem domácnosti - dědeček. Takže jsem si nakonec snědl oběd jen s dědou..

Podobné situace tam nastávají. Nevím zda-li existuje tak rozdílná kultura od té naší, která je pro nás navíc tak snadno dostupná.

Tesla Motors - článek fanouška v ráji

V tomto článku se Vám stručně pokusím popsat jednu svou služební cestu…

Proč? Zkrátka protože si myslím, že má práce je zajímavá a na téhle konkrétní cestě mířím za mým
nejoblíbenějším zákazníkem naší firmy - společností Tesla Motors. Ta vyvíjí a vyrábí nejpokročilejší elektromobily na Zemi, takže se na ni velice těším.

Je to má druhá cesta za touto firmou sídlící v Kalifornii, ve městě Fremont, ležící u stejného zálivu jako San Francisko. Zákazník mne již zná, a i přestože onu konkrétní plánovanou činnost by mohl udělat kdokoliv, včetně kolegů z místní pobočky, vyžádali si jmenovitě přímo mne.
Koho by to nepotěšilo?

Krajina ve Freemontu nedaleko továrny Tesla

V oblasti nazývané také Silicon Valley sídlí většinou počítačové firmy a Tesla je tam shodou okolností taky. Pěkně je to natočeno v Megafactories od National Geographic. Ten v něm Teslu zachytil v úplných začátcích. V době přerodu z garážové firmy, kdy Tesla koupila chátrající objekt velké továrny, vlastněný dříve Toyotou a General Motors. Původní vlastníci ji chtěli využívat jako montovnu z dovezených dílů s výrobní 500 000 aut ročně. Tesla stále takových čísel zatím nedosahuje a ze začátku, po vybavení první výrobní linkou se prostor jevil tak obrovský, že si mohli dovolit zařídit testovací dráhu uvnitř haly. Nyní je prostor využitý zcela a rozšiřování probíhá hlavně optimalizací uspořádání, zrychlováním výrobní linky a případně i jinak.

Zajímá Vás co vlastně dělá naše firma a co je moje práce? Můžete si to přečíst tady.

Už když poprvé ve firmě proběhla informace o tom, že Tesla je naším zákazníkem, tak jsem neváhal a jako její správný fanoušek jsem se okamžitě přihlásil o to, abych tuto zakázku dostal já. Měl jsem štěstí že se tak stalo a oživování Tesly jsem dostal do péče.

Shodou okolností jsem nemohl přijet na prvotní instalaci u zákazníka, ale díky tzv. dvěma otevřeným bodům (nedořešené věci), jsem se do Tesly dostal na týden právě minulý rok. Bylo to ještě před oficiálním představením výrobní verze Modelu X a já měl možnost si předvýrobní prototyp prohlédnout zblízka a posadit se dovnitř. Jediný rozdíl oproti ve finále představené výrobní verzi byl přední ovál „jako chladiče“ ve stylu původního Modelu S, který ve finále na Modelu X nikdy nebyl a i z Modelu S jej konečně dali pryč. Na malém ovále za hlavní výrobní halou mě dokonce svezli v Modelu S - v tom konkrétním voze, který poprvé zvládl zrychlit z 0 na 100 km/h za 2,8 sekund. Tento kus měl vzadu označení jen P85 i když uvnitř už byla 90kWh baterie. Teslami mě vezli i na oběd, na který mě pozvali.

Zdroj: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tesla_auto_bots.jpg

Samotná továrna ve Fremontu má hi-tech prostředí a zároveň příjemné zázemí pro lidi. Kdokoliv ze zaměstnanců může jíst zadarmo cokoliv ze širokého výběru snídaňových směsí dostupných 24 hodin denně. K těm je možné kromě kravského mléka zvolit také mléko sójové nebo mandlové. Obědy zadarmo nejsou, ale jsou výborné a je možné se najíst opravdu i zdravě. Vzhledem k tomu, že se snaží o nulový odpad, mají všechny jednoúčelové talířky z papíru a příbory z bio-plastu, takže je vše kompostovatelné.

Hlavní a nejznámější postava stojící za automobilkou a její momentální generální ředitel - Elon Musk má zájem na tom, aby byla firma vzorem jak má moderní automobilka vypadat. Uvnitř je to docela podívaná a tak Tesla dokonce nabízí komentované prohlídky, kdy jsou zájemci posazení do vláčku a provezeni fabrikou. O prohlídky je stejný zájem jako o pevnost Alcatraz v nedalekém zálivu. Vzhledem k faktu, že se bez rezervace v předstihu jednoho měsíce na prohlídku nešlo dostat, mě po práci, místní kolega továrnou provedl včetně míst, kde vláček nejezdí.

Takto to vypadá v kopcích za továrnou ve Fremontu :)

Tento zákazník pro mě ani není práce a u lidí, se kterými jsem se tam setkal, je vidět podobný zápal pro věc. Povídali mi o tom, jak když v začátcích oživovali první linku, tak reálně hrozilo, že to nestihnout i z toho důvodu, že jim dodavatelé posílali přesně opačný typ lidí. Pro některé manažery to byla očividně jen malá nevýznamná firma. Tehdy tak málo významná, jménem i objemem výroby, že tam prý ani neposílali B nebo C-tým, ale údajně většinou D-tým -> lidi nezkušené a bez motivace udělat svou práci dobře a včas.
Jsem rád, že se snad i díky mé maličkosti se naší firmě podařilo ukázat, že pro nás Tesla význam má.

Má práce

Můj zaměstnavatel je firma se specializací na vývoj motorů a valné většiny pozemních dopravních prostředků, většinou aut. Výrobcům, vládním a jiným organizacím nabízí řešení od simulačních software nástrojů, přes zařízení testující jednotlivé díly, přes tzv. motorové brzdy pro testování spalovacích a jiných pohonných jednotek, pohonných ústrojí, přes tzv. válcové dynamometry (na nichž se testují kompletní vozidla), až po zařízení umožňující testy v reálném prostředí - při silničních zkouškách a samotné emisní systémy do takto testovaných vozidel i do testovacích komor, kde se emise vozidla testují právě na oněch válcových dynamometrech.
Firma sídlí na mnoha místech po celé planetě, ale hlavní centrála leží v Rakousku ve Štýrském Hradci (Graz). Já pracuji pro Českou pobočku, kde se vyrábí válcové dynamometry, druhá část firmy se zaměřením na tento produkt sídlí v Německém Bensheimu, ale značná část vývoje, konstrukce i celá výroba sídlí v Hranicích na Moravě. Firem vyrábějící stejný produkt je několik, ale pokud je mi známo, tak ta naše je v oblasti válcových dynamometrů pro vývoj již několik let po sobě nejprodávanější do množstvím i možností variant. Uvidíte-li toto zařízení někde ve světě a bylo-li vyrobeno po roce 2000 v tom případě bylo vyrobeno v Hranicích na Moravě. Na druhou stranu bude mít málokdo to štěstí, protože u nás jejich počet odpovídá počtu v České Republice vyvíjených vozidel a do prostorů kde na takový válcový dynamometr můžete narazit, je většinou omezen vstup. Já osobně jsem byl na pracovní cestě za zákazníkem nejblíže v Polsku.

Válcový dynamometr má, přestože jsem o jeho existenci, stejně jako většina normálních lidí, před nástupem do této práce prakticky nevěděl, velice široké uplatnění, přesto anebo protože jeho hlavní funkce je „simulovat silnici“.
Stručně řečeno se na válce dynamometru postaví auto, upne se ke konstrukci, takže se vůči budově nemůže pohybovat a do řídícího počítače se zadají parametry „silnice“ – ty mohou, ale nemusejí vycházet z reálných parametrů za silnice. Takže je možné a v praxi při vývoji asi nejčastěji využívaná varianta, že na auto na dynamometru působí naprosto stejné síly jako na silnici, ale tím, že jde o test uvnitř budovy, tak se nemusí čekat na ideální počasí nebo jiné vhodné podmínky. Kromě toho, že se prototyp nemusí tolik maskovat, je pak takový test i velice snadno opakovatelný a při vývoji se pak nemusejí trápit tím, jestli je změna v měření způsobena změnou počasí. To je zajištěno i tím, že řidič musí s autem následovat tzv. testovací cyklus, kdy je potřeba autem přesně sledovat požadovanou rychlost. To v praxi vypadá tak, že v tom autě v budově sedí člověk a ten zrychluje a zpomaluje podle křivky na obrazovce, pak vymění auto a zkusí to znovu a stále dokola. Výsledky se pak různě zpracovávají a porovnávají. Při dlouhodobých zkouškách – náběhu kilometrů tzv. MACD je místo chlapa v autě robot, který startuje, řadí, brzdí podle potřeby zadání třeba donekonečna (to lze zajistit automatickým tankováním nebo simulátorem baterií). Kromě emisí a MACD se v praxi používají dynamometry na měření hlučnosti a vibrací při různých rychlostech a povrchu nebo třeba pro testy elektromagnetické kompatibility – to, že elektronika vozidla nevyzařuje rádiové vlny způsobující rušení, jako bylo v počátcích motorismu běžné rušení rádiového poslechu a že samotná elektronika vozidla není naopak ovlivněna v civilizaci všudypřítomným běžným elektromagnetický polem, třeba průjezd pod dráty vysokého napětí nesmí ovlivnit funkčnost systému ABS apod.
Jako všeobecně platný příklad se dá uvést, jestli si vzpomínáte na rušení rádia mobilními telefony ve starších vozech. Výkon telefonů neklesl, ale na již běžnou elektroniku výrobci vozy přizpůsobili.
Podle zevrubného popisu se to ze začátku může jevit složitě, ale v principu to zas tak složité není a i když se to někdy v praxi komplikovaně opět může začít jevit, tak se na vše dříve nebo později řešení najde.

Má pozice ve firmě se nazývá „Servisní inženýr“ a moje náplň práce spočívá z valné většiny v oživování nových dynamometrů ve výrobě i u zákazníka. V praxi a v ideálním případě to znamená, že mechanici smontují dynamometr, elektrikáři jej zapojí a já jsem ten, který mrtvé kusy železa, drátů a elektroniky rozběhne a zajistí, aby výsledný dynamometr fungoval jak má – tzn. nakonfiguruji řídící počítač, aby odpovídal dané sestavě, pak postupně zapnu všechny jističe a vypínače a odstraním případné chyby v zapojení. Následně „naladím“ hlavní elektromotory, aby ve své podstatě univerzální elektromotor/generátor, jehož sourozenec se stejným výkonem i parametry může pracovat například v elektrárně, splňoval kritéria daná potřebou přesného měření.
Nakonec sestavou několika testů ověřím přesnost celé sestavy, z nichž vyplynou výsledky zapisované do protokolů. Válcový dynamometr musí být před odesláním k zákazníkovi plně funkční, protože odstraňování závad, na které se přijde u zákazníka je samozřejmě bez zázemí celé továrny včetně fyzické přítomnosti lidí z vývoje a konstrukce mnohem složitější.
K nám do firmy taky někteří zákazníci přímo přijedou a dynamometr si prohlédnou s tím, že úpravy nebo jiné změny jsou v továrně jednodušší pro obě strany.

Až potvrdím, že jsem s dynamometrem hotov, dá se pokyn elektrikářům, mechanikům a balící firmě, aby se to celé rozebralo a odeslalo k zákazníkovi. Tam se to zase smontuje a většinou se daří, že člověk oživující dynamometr v Hranicích jede oživit stroj k zákazníkovi. Ve finální destinaci je to jednodušší v tom, že už stroj jednou fungoval a mohou se porovnávat výsledky konkrétních testů.

Teď jedu za automobilkou, která nemusí řešit emise ani jiné problémy související se spalovacími motory... ;)

Úvod

Zdravím Vás!

Prožívám zajímavé věci a rád píšu, takže zde dám obojí dohromady pro všechny, co rádi čtou.
Rád cestuji a mám zajímavou práci, při které často pobývám v cizích zemích.
Mezi pracovně navštívené země patří po těch evropských například Čína, Irán, Indie, Jižní Korea nebo USA. Když něco o dané zemi napíšu, tak to umístím sem.

Pěkně se bavte!

JIP

PS: Stránky v prostém HTML už mám dlouho viz.:
JIP´s DiscWorld | JIPova ZeměPlocha - Moje stařičké osobní stránky.
JIP´s TruckWay | Kamiony & info okolo - Mé "kamioňácké" stránky.

Doba pokročila a tvořit něco v ve starém je pracné, pro blog nevyhovující a má to spoustu dalších nevýhod.
Při mých dřívějších pokusech mít něco na CMS jsem jen přišel na to, že Drupal je náročný a Wordpress vypadá dobře, ale obojí je náchylné na napadení. Mé stránky na WordPressu o mém pobytu v Austrálii byly zničeny a časem možná přidám článek sem.